Moderní doba

   Jistě si mnoho z vás vybaví klíčové scény ze stejnojmenného Chaplinova snímku ze třicátých let minulého století, kde zcela zblblý a dezorientovaný jedinec zápasí s fiktivní technickou, automatizovanou a odlidštěnou společností.
Byly roky, kdy jsme se tomu mohli vesele zasmát, nejspíš ale přichází doba, kdy by bylo na místě se spíš pořádně zamyslet.

   Totiž ta moderní, úžasná a vyspělá společnost jaksi přestává sloužit nám, ale začínáme sloužit my jí. Ženeme se kupředu jako chrti za smradlavou fuseklí ve snaze vydělávat víc peněz, abychom následně tyhle těžce vydělený prachy vrazili do něčeho, co nás v zápětí bleskurychle opustí, takže vyděláváme dál, abychom pořídili další zázrak, který to vzdá ještě rychleji.
Říká se tomu spotřební společnost a motorky jsou takřka její výkladní skříní.

   Zatímco před pár desítkami let se vyráběly tak, aby pokud možno něco vydržely a jedním z hlavních prodejních argumentů byla spolehlivost a trvanlivost, dneska je všechno jinak. Přestože se o spolehlivosti stále ještě píše v reklamních materiálech a sloganech, z reálného života se náplň jaksi vytrácí.

   Motocykly v moderní době už víceméně neplní základní přepravní funkci, totiž dovézt zmrzlého, mokrého a jako dobytek špinavého uživatele z místa A do místa B, pokud možno spolehlivě, rychle a za nízkých nákladů. Stala se z nich módní záležitost, věc sloužící k zábavě, v horším případě k předvádění možností majitele, případně k leštění jeho ega.
Proto jim v mnoha případech rádi odpouštíme onu ztrátu praktičnosti, užitkovosti i spolehlivosti. Vždyť je to bohatě kompenzováno jejich dalšími úžasnými vlastnostmi.

   Jenže to co bylo před pár lety nové a skvělé, nám jaksi začíná přerůstat přes hlavu. Nemálo lidí majících motorky jako koníčka či přímo koně nesouhlasně přihlíží stále eskalujícímu přílivu novinek, jejichž hlavním společným rysem je dočasnost a takřka jednorázovost.
Nové modely jsou rychlejší, lehčí, výkonnější, ale také složitější, poruchovější a tak jakoby celkově nekvalitnější.

   Stačí srovnat si pár modelů z doby nedávné a současné a mělo by být jasné, o čem mluvím.
Vezměme jako etalon takzvanou adventure kategorii. Její zástupci byly v minulosti skoro humpolácké výkovky, schopné bez velkých úprav cesty kolem světa, přičemž k opravě stačilo většinou kladivo, kus drátu, případně krabičkou žvejkaček motivovaný domorodý všeuměl. Postupem času se ale stále zdokonalovaly a zdokonalovaly, až z nich vyrostli takřka šlechtici současné produkce, schopní ovšem vypustit duši za první křižovatkou.

   Přitom k jejich oživení je třeba často počítač a většinou špičková montážní výbava, včetně vysoce školeného mechanika s odpovídajícím platem, zcela ignorujícího žvýkačky v jakémkoli balení.

   Námitka může znít, že kolem světa se zas tak moc nejezdí a pokud už to někdo dělá, měl by být schopen oželet pořízený stroj a vrátit se letadlem.
Jenže nejde o cestu kolem světa, jde o princip. Co si myslet a přetechnizovaném zázraku, kde vám při výměně žárovky zůstane v ruce celá parabola, protože se prostě šetřilo na nesprávném místě? Nebo upadne něco ještě složitějšího a dražšího? Koupit si to nové s vědomím, že podporuju vývoj a další nástupce bude ještě úžasnější a ještě krátkodobější?

   Pokud patříte do kategorie slintalů nad katalogem, zřejmě se mnou nebudete souhlasit, pokud do kategorie lidí tzv. „za vodou“ nejspíš taky ne.
Ale přesto se rozrůstá skupina motorkářů, kteří tak trochu nevědí, co si mají koupit. Leccos už v životě vyzkoušeli, mají představu, co by ta jejich nastávající měla umět, ale ona jaksi není na trhu. Nebo aspoň ne jako nová.

   Proč totiž chtít něco, co má sice papírové parametry jak z říše snů, v reálu je ale design povýšený nad užitek, atraktivita nad funkčnost, špičkové výkony nad elementární spolehlivost?
Mohl bych jmenovat pár konkrétních příkladů, ale nebylo by to fér. Jednak si majitelé těch konkrétních třeba myslí něco jiného, ale také bych mohl některé ještě markantnější vynechat.
Uzavřu to tedy konstatováním, že to tak prostě je a pokud se to někomu nelíbí, nezbývá mu než se s tím smířit, nebo shánět zachovalou ojetinu. Ostatně i k tomu slouží právě tenhle web … :-)

   Legitimní otázkou ovšem je, kam to půjde dál? Navíc hned za ní se rojí další otázky.
Skutečně se všichni necháme pohltit tím neustále se zrychlujícím kolotočem spotřeby za každou cenu? Nebo dostaneme rozum a řekneme si, že někdy je méně více? A pokud dostaneme rozum, bude nám to něco platné?

Přemýšlejte.

Kulhánkovo „Konzumuj nebo chcípni“ totiž nemusí být jen literární obrat…

» Fotogalerie ke článku

» Celá diskuze ke článku

Zpět na výpis článků