Na čem mám, sakra, jezdit?

O víkendu jsem se vrátil ze své první Bike tour, což je v téměř 43 asi docela pozdě, nicméně vše je jednou poprvé. Zastoupení strojů bylo docela široké, ale vše se pohybovalo cca v kategorii cestovní enduro. Jel jsem na Yamaze 600 TTR a byl jsem jako by v nejendurističtějším křídlu a nejcestovnější křídlo uzavíral motard od BMW.

Proč ten banální začátek? Jezdili jsme denně přes 300 km a v podstatě bylo jedno na čem, na asfaltu jede každá motorka, na šotolině krom zalehávaček také a terénních pasáží mnoho nebylo a daly se objet. Tak proč sakra všichni pořád ty motorky měníme, hledáme nové a tak dokola?

Můj první stroj byl daný dobou a věkem(12), takže žádné drama – pionýr. Pak jeho předělávky a od 15ti s řidičákem první závody. Následoval vstup do Svazarmu jako jediná možnost, jak se dostat k závodní Jawičce a zase bylo jasno. Po asfaltu jezdily jeté kývačky a vrcholem cestovních strojů byla Jawa 350 – 634. Prostě komanč rozdával karty a nebylo co řešit, dilema neměli ani pracháči rekrutující se povětšinou ze zelinářsko – řeznických elit plus veksláci.Jezdily se Jawy, Čízy a trošku MZ.

Po revoluci ale bylo všechno jinak. Najednou člověk viděl první „japonce“, KTM, BMW, Husky...prostě celé dnešní spektrum strojů. Nechci řešit problém, kde na ně vzít, chci řešit co si vybrat? Tak jsem asi jako každý laboroval a cimrmanovsky cestou slepých uliček zkoušel kudy vede či nevede cesta.

Je tomu 20 let a pořád to nevím a soudě podle inzerátů v mediích a třeba právě rozhovorech na touru nejsem sám. Informace o strojích jsou vždycky jen subjektivní názory jezdců (v lepším případě), nebo lobbované reklamy prodejců v magazínech. Pravda je na dně té kaluže, kterou si ale musíte projet sami.

Pokud si můžete stroj půjčit na nějaké prodejní akci (mám za sebou), podepíšete papír o podmínkách svezení a rázem máte pocit, že máte na zádech bágl stresu. Od kamaráda je to ještě horší. Při koupi si vrknete půl kilometru před domem prodejce a pak už odpočítáváte bankovky.

Takže v praxi máte doma motorku, co jste si dlouho a poctivě dle všech možných recenzí vybírali...a ouha. Není to až tak jak jste si mysleli, něco je jinak, něco co se pozná třeba až po doskoku na motokrosové lavici nebo průjezdu zatáčkou s kolenem na asfaltu. A tak znova: inzerát, prodej, hledání lepší varianty, nákup...a bingo nebo další frustrace...

Určitě jsou mezi námi šťastlivci, co to tak nemají a nechápou, co to tu plkám za bláboly.Vždycky chtěli konkrétní model, ten si pořídili a mají ho 10 let. Osobně však nikoho z této happy party neznám.

Řešení nenabízím, ale třeba by se pár půjčoven motorek s hodně širokým spektrem v republice uživilo a možná by i prodejci mohli mít trochu liberálnější postoj k zapůjčení motorky. Svezení třeba s crosskou po asfaltu za prodejnou opravdu o kvalitě stroje nic nenapoví. Na druhou stranu chápu, že rozstřelená R1 za první křižovatkou mluví jasně proti.

Takže závěrem...přeju všem potencionálním prodávajícím i kupujícím, aby měli co nejšťastnější ruku při výběru nového biku a prodeji starého. Není horší informace, než : „No..mám ji od jara, ten kluk přede mnou ji měl taky jen půl roku, jede suprově, nic jsem na ní nedělal, všechno funguje skvěle...“

PS: mé soukromé řešení co koupit má už konečně po 30 ti letech sbírání informací první relevantní výstup: jedna universální motorka neexistuje, je třeba mít alespoň dvě..a lépe tři:-)

» Fotogalerie ke článku

» Celá diskuze ke článku

Nejnovější příspěvky v diskuzi:

Zpět na výpis článků