Retro - Pionýr

Jak jinak tuhle kapitolu začít než osobní vzpomínkou... Bylo mi 12, mám o 11 let staršího bráchu, ten měl kolem sebe své vrstevníky a ti všichni lítali na motorkách ve Svazarmu.
V praxi tedy před domem stála pořád nějaká soutěžní Jawa Laureát nebo Banán (vysvětlím v dalších dílech Retra :-)

Jenže...táta miloval fotbal a volejbal a motorky jen trpěl (ač sám dříve vlastnil péráka a denně na něm jezdil asi 10 let do práce). Přemlouvání, ať si můžu koupit starého pionýra trvalo snad rok. Podmínky byly tvrdé:

 1: financování z úspor z narozenin, svátků, sběru papíru...

 2: budu moct jezdit jen po cestě před domem (vedlejška skoro bez provozu) pod dohledem
     bráchy nebo táty

 3: školní prospěch bude dále nezhoršen (nejhůř dvojky)

Takže...jednoho dne stála před garáží stará obouchaná nulapětka a tím to celé začalo....

Úplný pravěk Pionýra začal ale dávno před válkou ( myslím tou druhou) a odvíjel se od
Jawy 100 Robot. To byl levný motocykl s pedály, dle tehdejší legislativy říditelný od 14ti let a bez vůdčího listu.

V padesátých letech dostal tým kolem konstruktéra J. Jozífa úkol vytvořit malý lehký a levný motocykl pro nejširší vrstvy. V týmu měl také J. Křivku (později se věnoval zejména soutěžním Jawám a potažmo šéfování Trophy teamu), který se právě před válkou věnoval práci na úspěšném Robotu.

V roce 1955 se tedy v Povážské Bystrici začal vyrábět model Jawa 550 Pionýr, zvaný podle svého designu podsedadlového prostoru „Pařez“. Pionýr měl motor o objemu 50 ccm, točil 5000 ot. a výkon měl 1,18 kW. Krom revolučního neskútroidního designu měl již v roce 1955 odpružení zadního kola vlečnou kyvkou s jednou centrální pružinou. Ano, pochopili jste správně, Pařez měl jako první na světě centrál, který pak o čtvrt století později okopčila Yamaha a po ní zbytek vesmíru. Úspěch malého motocyklu byl nevídaný a soudruzi v Povážské nestíhali..a úderníci trhali rekordy.

V roce 1958 se model 550 inovoval a vznikla Jawa 555 ( již méně známá jako „Svazák“).
Motor měl zvýšené otáčky a výkon (5500/1,62kW), místo jedné pružiny dostal dvě vedle sebe
a designově se zadní plech změnil, zmizel samostatný blatník a vznikla jakási kapotáž celé zadní části stroje. Na některé modely se montovalo i dvousedlo a kryty kolen, nadále šlo ale o jednosedadlový stroj. Na trhu vydžel až do roku 1962 a opět trhal prodejní rekordy.

Další model se začal vyrábět v roce 1962 a dostal název Jawa 05. Šlo o lehký kapotovaný motocykl a byl poprve v historii Pionýra dvousedadlový. Výkon se zvedl na 2,21 kW, řazení se otočilo a jednička se řadila na rozdíl od Pařeza nahoru. Místo centrálu dostala 05 dva tlumiče na každé straně kyvky a stroj neměl v základu stupačky, ale pouze podlážku ochranného krytu nohou.(Vývozní varianta se vyráběla v úpravě „sport“ se stupačkami, bez plechů na nohy a se širokými řidítky s hrazdou). Design se změnil a vlastně dal Pionýru novou tvář, která se až na malé odchylky už do konce výroby nezměnila.

V roce 1967 spatřil světlo světa model Jawa 20 a Jawa 21. O rok později ve spolupráci s Italjetem také model 23 Mustang.
Poslední řada Pionýrů měla výkon 2,6 kW při 6500ot. Změnila se převodovka a nastal dobře známý syndrom díry v přenosu výkonu (plná dvě, tři...nic....a zase plná dvě:-). Přístup k zapalování byl zpřístupněn novým samostatným  krytem (věděli proč:-)) a doutníková koncovka se měnila na šikmo řízlou salámovku.

Jawa 20 se vyráběla jako oskútrovaný motocykl s úzkými řidítečky a držákem na nákupní tašku na vrchní vaničce (kryt přední kapotáže) Jawa 21 měla široká řidítka (později bez hrazdy), měla stupačky, ne plechy jako 20 a byla u mladých „závodníků“ oblíbenější. Mustang se tvářil jako jiná motorka, ale lišil se vlastně jen konstrukcí nádrže, kterou soudruzi asi krvavě zaplatili Italjetu. Ti jim pak věnovali za trest tu děsnou úzkou věc, co nešlo chytit koleny, pokud jste předtím už roky nemakali jako kuliči sudů s Václavem Havlem v pivovaru.

Jiné byly pochopitelně kvůli absenci plechů také blatníky a světlo. Motor byl ale shodný. Všechny tři modely se kolem roku 1983 odebraly do věčných lovišť.
To byl ve zkratce Pionýr a myslím si, že počínaje generací dnešních třicátníků a konče regulérními důchodci ho na startu zažili v praxi všichni, co potřebují k životu vítr ve vlasech (nebo pleši).

Jsme národ kutilů a do roku 1983 (Simson) stejně nebylo na výběr, takže originální verze jednotlivých modelů se vlastně skoro nevyskytovali. Většinou nebyla v Mototechně (jediný prodejce) varianta 21 a Mustang. Tak se holt kupovala Jawa 20, hned doma zatepla se z ní ale dělala Jawa 21 (plechy, řidítka, stupačky). Pak se také dával dopředu místo hlubokého blatníku nízký z Mustanga a věčně se přehazovala řetězová kolečka.  Na 13 zubů to jelo s větrem v zádech  a  zejména dle hmotnosti pilota i 85, ale do kopce ve dvou se chytala jen  jednička. S 12ti zuby to šlo ve dvou lépe, ale zase bylo 70 km/h maximum.(Na svém „ostrém  cross“ Pionýru se 4kvaltem z ČZ 175 jsem měl dělané 10ti zubové kolečko..a jelo to na rovince pěkných 40:-)

Starší modely 550 a 555 byly díky převodovce myslím lepší, ztrácely ale na mladší nástupce zejména designem a únavou součástek  kvůli stáří a věčnému tahání za plyn od stále se měnících riderů.
Běžně se kolem roku 1980 jezdilo na dvacet let starých strojích a pořád to nějak „šlo“. Výbrus se dělal u známého soustružníka ve fabrice soustružnickým nožem (nikasil? tsss), všichni stejně chtěli jen 3. a 4. výbrus (jel o pidikus víc), díly relativně (po absolvování front) byly a když člověk natrénoval štelování kladívkového zapalování a čistil trysky a  výfuk, drandilo se za 6 Kč za litr speciálu  vesele.

Když už jsem u benzínu...myslím že nejvíc motorkám těch dob škodil olej M2T, jehož  karbonování bylo šílené a podle mě na hranici trestného činu ze strany výrobce. Všichni jsme se ale díky Pionýru naučili základy údržby, měnili první svíčky, přezouvali pneumatiky, časem měnili spojkové lamely a končili umazaní hermetikem u rozpůleného motoru. Díky pincku umíme roztlačovat, naskakovat, tlačit..a zase tlačit, prostě základní motorkářské know-how.

Jó Pionýr... Nikdy nezapomenu na tu eufórii při první jízdě, srovnatelné je to myslím jen  s  první pusou. Nikdy nebudu dost vděčný bráchovi za jeho boj s tátou a tátovi za jeho benevolenci.
Měl jsem od té doby spoustu motorek, ale principielně jsou všechny jako otlučený pincek a  buď vás to chytne.. nebo ne. Je fuk, jestli nosíte  věnce ze závodů nebo se jen tak vozíte krajinou. Ten bacil z Pionýra je stejný a myslím, že umírá až s posledním laděným výfukem našeho života...v krematoriu:-)

» Fotogalerie ke článku

» Celá diskuze ke článku

Nejnovější příspěvky v diskuzi:

Zpět na výpis článků