Oranžovej chuligán aneb pan Špatný, pan Zlý

Pamatujete si na tu počítačovou hru Duke Nukem? Klasický eRPéGéčko z konce devadesátých let, ve kterém hlavní hrdina kosí všechny nepřátele okolo sebe zbraněmi těch nejrůzněších kalibrů? Tak zhruba tak nějak by se dala charakterizovat povaha jednoválcového produktu rakouské KTM, hrdě nesoucí označení Duke 690.

DNA ho jasně předurčuje na silničky zakroucené víc, než kličky našich zákonů, nebo ještě lépe přímo do měst, kde mu do noty hrají kruhové objezdy, brzdám prospívají světelné křižovatky na kterých nejraději zastavuje v pěkným stopee a samozřejmě nesmí chybět všudypřítomné publikum lascivních dívek, které toto řádění setsakra rajcuje. Zapomenout nesmíme ani na důchodce, kteří takovému řádění mávají holí na pozdrav a tleskají si rukou o lesklé čelo, táhnoucí se jako pláň od obočí až k zátylku.

A co že vlastně tvoří fyzickou schránku tohohle grázla? Tak především neuvěřitelně (na jednoválec) točivej motor, jehož singl se bez ostychu vytáčí až k nebesům. Přesněji řečeno až za hranici 7500 ot./min-1 ve kterých ze sebe dokáže vyždímat 65 koní čistýho adrenalinu.  Přijde vám to málo? Tak pozor, tahle mašina váží natankovaná pouhých 165kg! To je míň než mívá průměrně udržovaná manželka po 40tce! Navíc podotýkám, že hmotnost běžných naháčů se obyčejně pohybuje v rozmezí 180-210kg, což už je sakra rozdíl.

Zmíněný agilní jednoválec obepíná lehký příhradový rám, tuhý jako maso v závodní jídelně, jehož strmý krk řízení zaručuje extrémě citlivé řízení. V obrovských brejlích si spokojeně trčí masivní USD vidlice a  k zadnímu kolu se naopak natahuje předlouhá, naruby obrácená kyvná vidlice.  Proč naruby? Mrkněte na ty výztuhy, které skutečně vytvářejí pocit, že je kyvka naruby  jako vědec z filmu Moucha.

Skutečnost, že je Duke mašina pro tvrdý chlapy nekompromisně dosvědčuje jeho sedlo, dá-li se to prkno potažené koženkou  vůbec sedlem nazvat. Zaručuju, že při jeho aplikaci pozná vaše prdel středověk.
Právě u sedla mysleli konstruktéři skutečně pouze na chuligánský styl jízdy v zatáčkách, nikoli však na jakoukoli delší přímou cestu. Pod tímhle betonovým sedlem se na druhou stranu ukrývá zázračné tlačítko, jehož manipulací si jezdec může navolit hned tři druhy palivových map vstřikování paliva. „slabou“ např. pro jízdu v dešti, střední a nakonec sportovní, přičemž rozdíl mezi sportovní a střední je mnohem menší, než mezi střední a slabou.

Škoda, že v Rakousku tohle tlačítko nevyvedli na lepší místo, aby se režimy daly přepínat za jízdy. Takhle je člověk přirozeně línej sahat pod sedlo, aby režimy měnil, a tak bude nejspíš vstřikování Keihin po většinu času u podobně línejch jezdců jako jsem já, pracovat v režimu sport.

Motor, jak už jsem říkal, táhne na jednoválec pekelně, vstřikování reaguje na pohyb pravého zápěstí plynule a bez prodlev. V praxi to vypadá tak, že do ca 5 tis ot/min-1 jede jako většina normálních jednoválců podobného objemu. Jenže jakmile břit oranžovo/černého otáčkoměru přeleze číslici 5tis. vzepře se pod vámi vlna jednoválcové síly, za kterou by se nemusel stydět ani kdejakej litr. No dobře, to kecám, zase tak moc Duke nejede, ale na 690 je to dost hustej zátah. Tahle legrace trvá někam k 8 tis, kde bude roztočenej singl velmi vděčný za přeřazení na vyšší kvalt. Ty tam mimochodem padají jako němci do krytu, jsou jemně odstupňované a hlavně je jich 6! To se u silničních jednobuchů taky nevidí každý den.

O motoru i převodovce by se tedy dalo mluvit jen v dobrém až na jeho zvukový projev. Z „výfucku“ se line čtyřtaktní, avšak řádně utlumená symfonie tak, jak si doba a předpisy žádají. O to víc jsou slyšet všelijaké mechanické hluky jdoucí z opěvovaný pohonný jednotky. Na směsici ševelení, cvakání a klokotání si prostě musíte zvyknout, nebo hledat u japonkých mašin, kde tohle neznají. Ale taky u nich nenajdete tolik čistokrevný a ultimativní zábavy.

Brzdy nejsou kapitolou samy pro sebe, ale  přímo celou knihou! Jak je u KTM zvykem, brzdí i Duke 690 na dvakrát podtrženou jedničku. Především ta přední se dávkuje jedna radost a její účinek dokáže odlepit zaschlý mouchy z přední masky líp než odstraňoavč hmyzu ve spreji. Nějaké to stopee, nebo brzdění před vinglem pak samozřejmě zvládá Duke bez hnutí brvou.

Nenechte se však zmýlit jeho vzezřením, i když vypadá tak trochu jako příbuznej motárda, preferuje při jízdě v náklonu spíš silniční styl jízdy, než motárdovký vzpřímený styl s vykopnutou nohou. Nikoho asi taky nepřekvapí, že z vinglů mnohem více preferuje ty utaženější, než nějaký dlouhý oblouky, nicméně i v těch se při vysokých rychlostech drží výborně, bez náchylnosti k nějakým nervózním projevům na nerovnostech. Jo, v Rakousku vědí, proč na mašiny dávají široký rejdy (řidítka)...

Maximálkou jednoválcovýho Duka pak můžete vytřít pr..., chci říct zrak, i silnějším dvouválcům. Ono 185-190 km/h je na bike určenej především na ostrý vinty skutečně solidní hodnota. 

A ptáte se jak je na tom oranžovej chuligán se spotřebou během dělání bordelu v ulicích, tůrování motoru a jízdy s plynem na dorazu? Budete se možní divt, ale během testu bral v průměru 5,3 litru na 100km.

Jediné co člověka zamrzí, je neustále ztrácení šroubků z kapotáží, blatníků a jiných šroubových spojů. Vibrace jednoválce je totiž pomalu, ale s vytrvalostí pitbulla povolují, povolují, až je člověk ztratí úplně. Takže doporučujeme cca 1x ta tisícovku km přetáhnout co nejvíc šroubů a zamezit tak jejich potratu. :o)

Verdikt:

KTM 690 Duke je ideálním nářadím pro agresivní jezdce, kterým dělá vysloveně dobře „dělání bordelu“. Naopak vyklidnění jedinci se budou si hodně divit, co že to maj mezi nohama. Nicméně se domníváme, že i z pohodových týpků se za heftama KTM 690 Duke stanou chuligáni v tom dobrém slova smyslu.

+ skvělý úsporný a tahavý motor, jízdní vlastnosti,   brzdy, design, čistá radost z jízdy

-  vibrace = povolování šroubků, tvrdé sedlo, zvuky jdoucí z motoru

» Fotogalerie ke článku

» Celá diskuze ke článku

Nejnovější příspěvky v diskuzi:

Zpět na výpis článků