Retro - Jawa versus Číza

Když se řekne Pionýr nebo Devadesátka, není až tak mnoho možností se mýlit  nějak ...řečí Václava Havla ....dramaticky. Pionýrů bylo mnoho druhů, ale pořád se stejně jako Devadesátka dělaly v Povážské Bystrici a byly to v podstatě motorky pro mladé a to po několik generací.

Jenže co s těmi péráky, kývačkami a panelkami? Je to všechno stejná motorka jen jinak nazvaná? I kdepak, milé děti. Je to mnohem složitější,ale pomůžu vám hned z počátku základní poučkou. Lehce si ji zapamatujete a na konci si vaše znalosti ověřím u tabule, ano? Tak výborně!

Jawa Pérák je prostě už od pohledu to nejstarší, co já ještě na silnicích potkával a vy to znáte jako veterána. Základní znak? Velká kola o 19 ti palcích, sólo sedlo resp.dvě sedla za sebou, řidítka vlaštovky, miniaturní zdvihy tlumení  a rybinovité výfuky. Našlapování bylo ještě naposledy normální – tedy samostatnou pákou na levé straně. Kývačky měly už ujetý (patentovaný) systém jedné společné našlapovačky a řadičky (což vydrželo asi 458 let).

Pérák se vyráběl hned po válce a dal etalon všemu, co se v dalších 30ti letech u nás vyrábělo. Ve své době zcela nadčasový stroj díky celkové koncepci rámu i 2T motoru. Vyráběl se jako klasická Jawa ( v Týnci) a  souběžně jako Ogar (v jiné továrně), objemy byly 250, 350 a ve 4T 500 ccm.

Továrna ČZ ve Strakonicích vyráběla de fakto také  „péráka“ s menším objemem motoru 150,125ccm (Céčko,Téčko). Této kategorii se ale nechci věnovat, protože patří myslím spíš do odborného drobnohledu katagorie veteránů a v retru se o péráku zmiňuju spíš kvůli logice vývoje. Pochopily všechny děti? Cože? Tak fajn, jdeme dál.

Od roku 1954 se v Jawě i ČZ začaly vyrábět první „kývačky“ a já vám dám opět jednu snadnou nápovědu, jak si obě značky nesplést. Připněte si tedy mozek a vězte, že Jawa vyráběla vždycky jen a pouze dvouvýfuky a ČZ jednovýfuky. Poučka platí jako většna školního poznání až na výjimky..zanedbatelné. Jak snadné, že?

Vidíte-li tedy „kývačku“, co má jeden výfuk, bude to zcela jistě zetka, patrně 175 (těch bylo nejvíc), možná 125 nebo 250. Zcela jistě to není Jawa. Designově úplně stejná motorka s dvěma výfuky je Jawa (dle vyrobeného množství asi 250). Zvrat nastal až v sedmdesátých letech s hranatými inovovanými modely obou značek, ale to už není řeč o době kývaček a panelek. Pochopily? Takže už žádné nesmyslné inzeráty v rubrice Veterán? Slibujete?

Vám všímavějším povím, že na první pohled nejsou stejné ani motory, designově ano, ale velikostně ne. Jawácký je oproti Zetkovému větší v karterové části. Když to dostanete do oka, nemusíte vidět ani počet kolínek u válce..ale to je informace hlavně  pro retrošprty.

Základní názvosloví máme za sebou, tak hurá do kývačky. Pro stručnost se budu věnovat už „klasické kývačce“, ne přechodovému postpérakovému typu a objemu 250 ccm, tedy nejběžnější varinatě.
Kývačka (model 353) se vyráběla v základu (krom varianty Sport) na 16" kolech, jednoválec 248,5 ccm dával výkon 12ti koní a vážil 112 kg. Přední (tehdy dlouhozdvihové) a zadní telskopické tlumiče s chromovanými kluzáky a doutníkové výfuky byly na první pohled charakteristické a záměna s Pérákem už tady myslím nehrozí.

Řazení bylo už jednopákou, jednička nahoru, neutrály všude, kam se do čtyřkvaltu jen vešly (proto ten bigblok) Elektoinstalace byla 6V, spojka poloautomatická 5ti lamelová korková v olejové lázni. Sání už nebylo řešeno drátěnkovým čističem, ale plastovým pouzdrem pod sedlem s papírovou vložkou. Spínací skříňka se přemístila z nádrže na masku světlometu pod řidítka a jinak než „bošárna“ se jí neřeklo. Kývačka už měla od počátku dvousedlo – zprvu kytarového půdorysu, které bylo později inovováno do běžné lavice. Maximální rychlost dle výrobce 100km/h a spotřeba 3,3 l.  Počtem vyrobených kusů byla kývačka absolutním rekordmanem a byla myslím posledním důstojným a světově uznávaným nástupcem geniálního poválečného  péráka.

Panelka se stala v roce 1962  v podstatě jen inovovanou pokračovatelkou řady a její výroba už nebyla žádnou revolucí, spíš stagnací (krom causy automatické spojky). Vyráběla se až do roku 1974. Necítím se být veteránistou a nechci rozebírat jednotlivosti vývoje, spíš jen vypíchnu rozdíly. Model 559 se nazýval „panelka“ díky svému inovovanému krytu světlometu,potažmo tachometru a spínčce. Výkon motoru se zvedl na 14 koní při 5000 ot., bylo změněno hrdlo karburátoru a motor dostal sytič.

Matice kolínek výfuky už nebyly jako drážkované obludy z družebního plynovodu Orenburg. Sedlo bylo zamykatelné, přední blatník byl nizší. Modely této doby byly často používány v kombinaci s přívěsným vozíkem Pav nebo se sajdkou.

Co k tomu všemu ješte dodat, milé děti? Ať je to jak je to, díky pérákům a kývačkám se stala v tehdejším Československu motorka běžným, velmi rozšířeným  a cenově vcelku dostupným dopravním prostředkem.
Vlastnil jsem jednu čízu 175 v klasickém provedení a pak dvě Sportky ČZ 175 a 250 na 19" kolech a širokými řidítky s hrazdou. (Kontrolní dotaz: Kolik výfuků měla číza? Výborně Gasi! Za jedna).

V osmdesátých letech se tyto dvacet let staré motorky kupovaly za 1500 Kč (půlka platu) a po běžné údržbě byly skoro nezničitelné. Neměly temperament Devadesátky, ale byly spolehlivé dělnice a ve verzích Sport byly i hezké. Osobně jsem neměl klasické a nejrozšířenější nízké 16ti palcové verze rád kvůli divnému posezu s koleny u „hlavy“ (měřím jen 185cm, ale i to bylo moc). Z dnešního pohledu by po tech.stránce neobstálo samozřejmě nic, ale jsme v kategorii retro a tak se třeba účinnost brzd nebo tlumení musí posuzovat v dobovém kontextu.

Měl jsem je holky rád, ale byly na mě přece jen už trochu staré a tak k nim nemám až tak blízko jako třeba k devadesátce. Že to ale byly fatální stroje pro miliony kluků a chlapů si dokážu představit.

Díky našemu předválečnému technickému náskoku v motocyklové (a nejen motocyklové) oblasti výzkumu jsme nasadili na Pařížské výstavě v roce 1946 Pérákem laťku hooooodně vysoko a dloooouho z toho žili. Že už v první dekádě 21.století jen dožíváme je spíše námětem politického retra, než čehokoli jiného. Jako euroskeptik si ale dovolím říct, že ne náhodou se naší zemi nejvíc dařilo právě v dobách 1.republiky a těsně po válce.  Byli jsme technicky na výši, potenciál národa nerušily žádné umělé spolky na bázi Rakousko-Uherska, RVHP nebo EU, tak se prostě dařilo a nejen motorkám...

» Fotogalerie ke článku

» Celá diskuze ke článku

Nejnovější příspěvky v diskuzi:

Zpět na výpis článků