Poslední fortelný mohykán - Yamaha XT660Z Tenere

Yamaha XT660Z Tenere

Představovat Yamahu XT660Z Tenere dobrodružně zaměřeným jedincům, co se rádi nechávají zlákat voláním dálek nebo nezpevněného povrchu by bylo stejně efektivní, jako hustit šrouby do hlavy 30ti letý panně.

Jelikož však na tyto řádky může zabrousit například i nejeden silničář, který zvažuje přestup do jiné kategorie, přeci jen alespoň přibližně nastíníme o co jde.

Kuchařský recept na Tenerku není složitý. Vezmete lety prověřený jednoválec s vyvažovací hřídelí z již vyráběného stroje jako je XTčko, přidáte 21 palcové přední kolo, dlouhé dráhy odpružení, velikou 23 litrovou nádrž, ochranný plexištít,  aby na jezdce nefoukalo a máte cestovní enduro jak vyšité.

Ano, s necelými 50ti koňskými silami se nebude jednat o žádného trhače dlažebních kostek, ale pro cestování v jednom by tato porce plnokrevníků měla postačovat.

Jak se bude na nové Yamaze XT660Z Tenere jezdit se pokusíme zjistit na těch několika málo následujících řádcích.

Když vidím Tenere na vlastní oči poprvé, překvapují mě její rozměry. I když motoricky spadá spíš mezi menší a lehká cestovní endura, její figura přesto patří mezi nekompromisní dospěláky. Své o tom vypovídá i výška sedla 895mm, ze kterého mám se svými 173-4cm co dělat dosáhnout na zem. Stupačky na druhou stranu čekají přesně v těch místech, kde jsem je čekal a poloha i zalomení nohou nahrává dlouhodobějšímu pobytu v sedle.

Velice příznivou zprávu pro enduro posez přináší šíře a vyúhlování řidítek, která nabízejí skvělý cit pro vedení stroje a v případě správného nastavení heftů i skvělou ergonomii pro jízdu ve stoje. Tomu na druhou stranu drtek komplikuje život „kastlík“ airboxu, který člověka nutí mít při takové jízdě nohy do praku podobně jako tchaivanská prostitutka během pracovní doby. Mírná dieta v pase by tedy Tenerce rozhodně neuškodila, nicméně i přes bachratější siluetu v oblasti lýtek se jedná o vysloveně příjemně postavený stroj.

Přístrojová deska obsahující analogový (rozuměj ručičkový) otáčkoměr a multifunkční displej zobrazující množství paliva v nádrži, okamžitou rychlost i několik tripmasterů má příjemné podbarvení a  cejchování otáčkoměru působí tak nějak adventurně. Nad budíky se potom jako bidýlko tyčí lešení umožňující například dodatečnou montáž GPS, což u takhle zaměřený mašiny nasvědčuje skutečnosti, že konstruktéři při své práci na Tenere 660 používali hlavu.

Jak se na Yamaze XT660Z Tenere jezdí

Ale dost bylo keců a všeobecného popisu, jde se jezdit… Proto bez otálení čudlám čudlátor startéru, který neomylně probouzí k životu ten stříkačkou krmený jednoválec.  Jeho chod je pravidelný jako důchodcova ranní stolice a to i v okamžiku, kdy je jeho teplota srovnatelná s důchodem zmíněného seniora. Z dvoj koncovky výfuku, kterážto je vlastně jen jedním tlumičem s dvěma otvory (nejedná se tedy o 2 výfuky jak to vypadá), se line utlumený bublavý baryton navozující v laikovi pocit, že jde jednoznačně o jednoválec s vyšším objemem než tomu tak ve skutečnosti je. Někomu by pravda mohlo vadit poprskávání z výfuku ozývající se po ubrání plynu, nicméně jde spíš o věc názoru a mě tento zvuk nijak nerušil.

Bez dlouhého zahřívání konečně sedám do vysokého sedla a langsam tempem se rozjíždím. Jednička je pěkně krátká, což přijde vhod v trialových pasážích výletů, přičemž ostatní rychlosti do sebe zapadají rychleji než chechtáky do milenek.
Abych mohl řádně zakotvit, musím nás první kilometry promotat městským provozem, kde pohonnou jednotku šetrnou jízdou decentně ohřívám.

To se daří a než se s Tenere stačíme vymotat z nástrah maloměsta je už jednoválec zahřátý na ideální provozní teplotu. Ihned dávám plyn na zarážku, hnátička (ručička) otáčkoměru letí k číslici 8 a my s Yamahou nabíráme rychlost… Legální 130tka je na digi tacháči dřív než bys řekl Popokatepetl. Chce-li jezdec ještě zrychlit, a že se dá jet i 175 km/h, chce to v práci zažádat o půldne dovolené kolik další zrychlování zabere času. Nicméně o maximálních výkonech ani rychlostech tenhle bike není.

Hledáte-li něco na rychlé dálniční přesuny a cestování ve dvou, hledáte na této adrese špatně. Tenerka dálnice vysloveně nemá ráda, kde si však lebedí jsou okresky bez ohledu na kvalitu jejich povrchu. Hravě si s ovladatelností dokáže poradit i na rozbitých úsecích, kde bez váhání zvládá zdolávat zatáčky v hlubokých náklonech bez ohledu na nerovnosti. Na zakřivené okresky je ideální i zmíněný jednoválec se solidním kruťákem ve středních otáčkách. Odvažuju si tvrdit, že za zmíněných podmínek budete v sedle Tenere mnohonásobně hbitější i rychlejší, než na 2x tak silném naháči (Hornet, FZ6 apod.).

Brzdy mají skvělou dávkovatelnost a spolehnutí na ně je i při jízdě ve dvou. Pravda jejich nástup je malounko mdlejší, ale to považuji za velikou výhodu. Dojede-li totiž na jízdu v terénu, jsou brzdy (jak přední, tak zadní) skvěle využitelné bez toho, aby měly kousavý náběh a znemožňovali tak brzdění na šotolině, nebo dokonce na mokrém blátě. 

Mimochodem, když už jsem nakousl tu jízdu ve dvou. Jízda se spolujezdcem, nebo ještě lépe se spolujezdkyní není až na výkonový handicap vůbec zlá. Ochrana před větrem dobře odvádí svou práci nejen u řidiče, ale kupodivu i u spolujezdce. Ten má navíc k dispozici solidně polstrované sedlo a příjemně umístěné stupačky. Smíříte-li se tedy s nižší dynamikou, dá se s Tenere 660 cestovat i ve dvou a tak zvaně v plné polní.

A jak na tom je tohle cestovní enduro v terénu?
Inu, vězte, že nečekaně dobře. Jeho veliké 21“ kolo společně se slušným odpružením zdolává bez potíží i větší nerovnosti a dávkování výkonu na zadní kolo je díky skvěle vyladěnému vstřikování nečekaně předvídatelné. Jediné před čím bych varoval je relativně dlouhý plexištít, který sice perfektně ochraňuje před větrem a deštěm, ale v terénu při prudkých výjezdech občas klove svého jezdce do přilby. Taky sedlo by mohlo být bez toho „pahrbu“ držící prdel jezdce na svém místě. Během skoků dochází k trkání tohoto pahrbu do zmíněné sedací partie.

Ale až na tohle patří ergonomie jízdy v terénu jednoznačně k těm lepším a i přes relativně (na 660tku) vyšší hmotnost se vodí  tahle kráska v terénu snadno. Za onu poněkud vyšší hmotnost se na Tenerku nezlobte. Je pravda těžší než někteří konkurenti, ale zase jí vyrobili poctivě a tak nějak fortelně. Nejedná se o stroj sestrojený z tenkých fórových plastů (jako třeba silničně zaměřená Kawasaki Versys) a tu bytelnost z ní za jízdy tak nějak cítíte. Nic na Yamaze nedrnčí, když s ní člověk náhodnou sekne o zem, hned tak nic neodletí, protože jí pokládáte na nelakované a na podobné účely připravené plasty, zkrátka bezva stroj.
Když už jsem tu zmínil Versyse, přesto, že míří naprosto do jiného okruhu zákazníků, napadla mě taková myšlenka. Pokud by se spojilo šasi se vším všudy z Yamaha Tenere 660 a k pohonu se použil ten překvapivě silný a agilní dvouválec z Versyse, vznikla by asi dokonalá motorka.

Veliká škoda, že tomu tak není, ale i přesto dávám Yamaze XT660Z Tenere  8 z 10ti pomyslných motomixáckých hvězdiček. Úctyhodný údaj o spotřebě kladné hodnocení už jen podtrhuje. Při běžném použití si tahle Yamaha vystačí se 4,5l na sto ujetých kilometrů, což ve spojení s 23 litrovou nádrží představuje dojezd, který by jí mohli závidět mnohem ortodoxněji zaměřená cestovní endura.

Tak co na ní říkáte? Umíte si představit, že Vám tahle pohledná, praktická a velice příjemná mašina říká pane? Já mám jasno!

Technické parametry Yamahy XT660Z Tenere

Motor
Typ: kapalinou chlazený
čtyřtaktní jednoválec, SOHC
Objem: 660 cm3
Vrtání/zdvih: 100 x 84 mm
Výkon: 48 hp @ 6000 rpm
Točivý moment: 58 Nm @ 5500 rpm
Počet rychlostí: 5
Plnění: elektronické vstřikování

Podvozek
Rám: ocelový trubkový
Přední odpružení: teleskopická vidlice, zdvih
210 mm
Zadní odpružení: monoshock, zdvih 200 mm
Přední brzda: dva 298mm kotouče,
2pístkové třmeny
Zadní brzda: 1 kotouč 245mm, 1pístkový třmen
Pneu přední: 90/90-21
Pneu zadní: 130/80-17
Roz měry
Výška sedla: 895 mm
Rozvor: 1505 mm
Objem nádrže: 23 litrů
Plná hmotnost: 206 kg

Cena 199 990 Kč

» Fotogalerie ke článku

» Celá diskuze ke článku

Zpět na výpis článků