Motorkář

Byla zima, tedy alespoň podle kalendáře. Ale parafrázujíc klasika, byl průběh této zimy poněkud zvláštní. Zabrousil jsem tedy bohužel častěji než na sjezdovku na net a tam mě napadla taková úvaha, možná jako by zvenčí a možná z pohledu aktivního motorkáře trošku ujetá. Napadlo Vás někdy, jak nás vidí „nemotorkáři“?

Nechci zevšeobecňovat, tak to vezmu cvičně přes sebe. Takže z pohledu veřejnosti a zejména pak té informované pouze medii, jsem motorkářem menšinovým. Exteriérem se nepodobám klasice nabízené a hodně zobecněné ze stránek novin. Nemám totiž plnovous, nemám 20 kilo nadváhy a nenosím kožené ořásněné oblečky. Tím chci dojít k tomu, že opravdu nejezdíme všichni na choperech, ne všechny motorky se jmenují Harley a ne všichni jsme si motorky pořídili předloni a to jen proto, že je to právě in.

Další často prezentovaná sorta motorkářů jsou takzvaní dárci orgánů a jsou prezentováni zhruba takto:…jezdí kolem Vás na okapotovaných silničních strojích ne nepodobným těm, co vidíte v televizi při sledování přenosu z Brna. Většinou je vidíte jen na mžik ve zpětném zrcátku a pak už jen spatříte zadní kolo. Nikde se nedozvíte, že pokud už někoho ohrožují, tak jen sami sebe, ač to podle různých rádoby odborných diskuzích vypadá, že společně s řidiči kamionů jsou největší škůdci na našich silnicích. Statistiky ale mluví poněkud jinak a jasně svědčí o tom, že nejvíc je se třeba bát dvacetiletých mladíků v tátově Octávii nebo služebním pickupu

Už jen výjimečně se nemotorkář dozví například tuto informaci:…krom krajinou se ploužících choprů a mihnoucích se silničářů jsou tu ale také crossaři, enduristé, cestovatelé, trialisté, plochodrážníci, skútraři…a nově také motárdisté, pit-bikeři, čtyřkolkáři a vývoj odvětví se tímto výčtem určitě nekončí. Zdaleka ne všichni jezdí na motorkářské srazy a zdaleka ne všichni si lámou palce u piva s pirátským černým šátkem přes čelo.

Prostě klišé a schématismus kam se jen podíváte… Jenže není to trošku i naše chyba? Škatulkujeme se navzájem a často se tak k sobě také chováme. Kdybych chtěl znovu parafrázovat klasika, vzal bych si tentokrát na pomoc Mauglího a hlášku: jsme jedné krve, ty a já. Takže by mohlo, a podle mého soukromého názoru mělo, být jedno, jestli jezdím po silnici nebo v lese, jestli nosím kombinézu, bundu s třásněmi nebo hrudní chránič. Motorkář je stejně tak zkušený třicetiletý střelec na R1 jako patnáctiletý kluk na skútru.

Motorka je vášeň a kdo jí podlehne, nemá šanci bez odvykací kúry najít cestu zpět.

Motorka je vnímána jako adrenalinová záležitost, v posledním desetiletí u nás také jednoznačně módní trend, ale je to vážně jen jedna varianta úhlu pohledu. Motorka je také sportovní nářadí, při kterém se vám klepou ruce i nohy vysílením, protože pohodového posezu si na trati moc neužijete. Motorka je také dopravní prostředek, takže si můžete dopřát dovolenou v Chorvatsku, Alpách nebo Riviéře i jinak než v koloně aut.

Motocykl byl v této zemi už od prvorepublikových dob hojně vyráběný i používaný, tradice Jawy a ČZ je zřejmá v povědomí milovníků jedné stopy dodnes a ani komunistický likvidační útlumový program pod heslem: „Do komunismu pojedeme autem, ne na motorce“ nestačil zničit vztah Čechů k této opojné droze.

Motorka je fenomén a podle takzvaně ortodoxních motorkářů dělí lidi na dvě skupiny – motorkáře a nemotorkáře. Je to ale stejné dělítko jako chodec a motorista, motorista a cyklista nebo jakákoli kombinace rozdělující lidi do škatulek. S trochou tolerance by ta dělítka šla nahradit v psaném textu pomlčkami a v reálném životě selským rozumem. Možná by nás potom bylo po každé motoristické sezóně stejně tolik jako na jejím začátku.

Autařů, pomlčka, motorkářů, pomlčka cyklistů, pomlčka chodců …

» Fotogalerie ke článku

» Celá diskuze ke článku

Zpět na výpis článků