Retro – speciální kousky ze „sedmdesátejch“

Minule jsem zkusil nějak odlišit Jawičky od Zetek a přitom jsem se pohyboval v kategorii těch nejznámějších a zejména nejrozšířenějších modelů obou značek.

Kdo ale pamatuje v praxi socialismus tak dobře ví, že soudruzi na jedné straně dbali na radostný rozvoj a spolupráci mezi lidově-demokratickými zeměmi na východ od ráje.. A na druhé straně potřebovali marky a dolary z těch západnějších lokalit. Krom toho často při všem tom pětiletkovém plánování mívali řádný chaos a občas jedna ruka nevěděla, co dělá druhá. Patrně díky tomu se tu a tam podařilo postavit pěkný prototyp auta nebo motorky... a vyjimečně se pak zadařilo snahu konstruktérů dotáhnout do sériové výroby. Pro našince či soudruha z „lidodemo“ tábora to ale pohříchu často znamenalo, že takový stroj šel pouze na vývoz a koupit ho v síti Mototechen nešlo (tedy pokud nebyl v rodině řezník, zelinář nebo okresní tajemník KSČ).

Mezi nejznámější stroje (v továrnách Jawy) té doby patří zcela jistě a právem Jawa Californian 350 (250).
Výroba počala v roce 1968. První stroje pro USA bez zvedlých výfuků, ale již hodně podobné, se vyráběly už v roce 1965. Stroj měl zprvu19ti, poté 18ti palcová kola, široká řidítka s hrazdou, zvýšený výkon na 22 koní (resp. 21 u starších modelů) a zejména design, co vzhledem ke kývačkám vypadal dramaticky moderněji.

Tlumič sání s čističem vzduchu byl uložen ve schránce pod sedlem, motocykl měl jen mělké blatníky, úzké sedlo designově podobné stávajícím „soutěžáckým“, samostatné přední světlo Bosch (ne masku jako kývačka) a zejména laufy mířící šikmo nahoru. Californian měl první hranaté hlavy válců a celkový dojem byl prostě... jiný. Nic takového nebylo do té doby k vidění, ta motorka je podle mého soukromého názoru krásná ještě dnes. Tak trochu je to  kabriolet Felicia  na dvou kolech.

Revoluční byl systém mazání Oilmaster, který sestával ze samostatného mazacího okruhu. Olej se tak tedy nepřidával klasicky do benzínu, ale dávkoval se do samostatné nádrže na levé straně Califa. Čerpadlo bylo umístěné pod levým víkem a olej se dávkoval podle zatížení motoru. Díky tomuto řešení se motocyklu dařilo za mořem, kde jaksi namixovanou směs benzinu a oleje u pump nepraktikovali (jako soudruzi u nás a jinde na vastoke). Část Californianů měla v té době také Veřejná bezpečnost (Policie pro mladší rodná čísla). Tyto modely se lišily jen maskou použitou z kývačky a bílo-modrou fazonou s nápisem VB.

Krom superlativů pravdou zůstává, že právě mazání, aplikované také na Bizonech a ČZ Sportkách, mívalo občas problémy (přidření) a zejména starší stroje měly čerpadlo odpojené a mazali se zase postaru přímo do nádrže. V této vzpomínce nebudu pitvat nuance změn na různých variantách vývozů dle podmínek té které země (běželo třeba o hluk nebo osvětlení) a také poněkud pomíjím jednoválcového Califa 250 ccm. Nebylo jich vyrobeno tolik jako modelů 350 a v podstatě zprvu spíše motoricky kopírovaly již vyráběné Jawy 250 Sport. Californiany se vyráběly zhruba od roku 68 do roku 75 a byly myslím vlajkovou lodí toho, co bychom uměli vyrábět, kdyby to vnitrostátní situace dovolovala a kdyby nešel motocyklový program právě v sedmdesátých letech pomalu do útlumu.

Druhým zásadním strojem této Jawácké inovační epochy byl  Bizon 250/350

Bizon na rozdíl od Californiana měl více inovovaný motor (hranatý blok a válce byl pak cca shodný s nástupkyní 634) a zcela nový kolébkový rám byl jednou z mála návazností na vývoj z terénních soutěžních motocyklů Jawa (tzv. Banán). Bizon si našel své jméno jako správný indián podle charakteristického znaku a tím byla v tomto případě řidítka se světlometem. Světlo mělo z profilu tvar bizoní hlavy, řidítka byla přiřazena nad brýle z boku a levá i pravá strana se vertikálně posouvala samostatně.

Nový stroj měl 18ti palcová kola, novou přední vidlici, hranatou nádrž, mělké blatníky, nové brzdové čelisti, sedlo, zajímavé bočnice a variabilně byl montován také Oilmaster. Bizon se vyráběl jako dvouválec i v provedení 250 ccm, což bylo pro Jawu netypické, a oba motory se lišily jen vrtáním a zdvihem (16 a 21 koní při 5 250 ot.). Model se také už téměř ničím nepodobal kývačce a vyráběl se souběžně s panelkami zhruba od roku 69 do roku 1973. Byl na rozdíl od Califa určen pro tuzemský trh, ale sehnat ho znamenalo zapojit široký okruh příbuzných a přátel. Byla to Jawka, co už přece jen lépe jela, tlumila, brzdila a hlavně vypadala. Neměla možná úplně šmrnc Californiana, ale působila na mě nějak kompaktněji a designově vyváženěji.

Oba stroje byly vlastně první větší inovací péráka. Kývačka a panelka toho minimálně po motorické stránce až tolik vůči revolučnímu motocyklu z roku 1945 nezměnila. Oba modely sedmdesátých let ukázaly cestu, kudy by to asi ještě v koncepci dvoutaktů šlo a to i v rámci designu, ale tím to také zhruba skončilo. Z rozhodnutí strany a vlády bylo určeno, že ze socialismu do komunismu už neměli jet dělníci, rolníci a pracující inteligence na motorce, nýbrž autem a to byl začátek konce jedné motorkářské velmoci ve středu Evropy...

» Celá diskuze ke článku

Nejnovější příspěvky v diskuzi:

Zpět na výpis článků